Sny a přání

Původním záměrem bylo napsat článek o tom, jak si splnit své sny a přání. Ale po chvilce uvažování, co všechno bych k tomu mohl napsat, které techniky používám, které znám jen z vyprávění, nebo z knih mně dovedlo k tomu, že kdybych se rozepsal, tak by to v konečné fázi nebyl článek, ale dost možná by to byla kniha.

Je pravdou, že jednoho dne bych rád napsal knihu. Je to mým přáním, ale momentálně se chci věnovat pouze článkům směřovaným na tento blog.

Rád bych psal toto téma na vícero částí.

Osobnostně-duchovní rozvoj by měl být postupný. Pozvolna vstřebávat myšlenky a rozvíjet je o osobní zkušenosti.

Sny a přání

Každá lidská bytost na téhle krásné planetě, má své sny,přání a touhy. Je jedno jestli je to dítě, dospívající, dospělý člověk, senior, nebo člověk s duševním či fyzickým handicapem. 

Řekl bych, že máme tři druhy snů a přání. Krátkodobé, dlouhodobé a fantazie.

Krátkodobé sny a přání

 To jsou přání, které vznikají v náhlé potřebě něco vyjádřit nebo mít.

 Často ve finančních věcech se objevují krátkodobé touhy. Například finanční problémy vyvolávají pud sebezáchovy a ten vyvolá mít touhu a přání mít více peněz. Často směřováním myšlenek v nepříznivých finančních situacích vede lidi k půjčce, která nemusí být výhodná.

Kdokoliv onemocní chřipkou, tak si přeje rychle uzdravit.

Člověk, který miluje a láska není opětována, si přeje mít opětovanou lásku.

...

Dlouhodobé sny a přání

To jsou sny a přání, u kterých předpokládáme, že je budujeme nějaký čas, než se vyplní. 

Začínající podnikatel si přeje mít úspěšnou firmu.

Mladý manželský pár si přeje mít rodinnou pohodu, ještě hodně dlouhou dobu po svatbě.

začínající kulturista si přeje být kulturistou.

Někteří prostorově výrazní lidé si přeji být méně prostorově výrazní.

...

Fantazie

Většinou jsou to myšlenky, jak by to bylo, kdyby určité věci byly tak, či onak, ale jsou to pouze představy, které zlepší náladu. Většina lidí používá fantazii před spaním, ve vaně, nebo třeba ve škole.

Představy o výhře v jackpotu.

Představy o muži  nebo ženě svých snů.

...

Vizualizace

V prvním článku o snech a přáních, bych se chtěl zmínit o prvním kroku. Nejdůležitějším kroku k plnění přaní.

Vizualizace.

Proč nejdůležitější?

 Proto, že znát svá přání je nejdůležitější předpoklad k tomu, jak si splnit přání, po kterých toužíme.

 Spousta lidí má sny, ale když se jich zeptám jaký mají sen, tak se zamyslí a neví co odpovědět, možná se jen stydí o svých snech mluvit, kdyby se jim náhodou nevyplnily :-)

Vizualizace je technika se širokou škálou uplatnění. Dá se v podstatě na cokoliv aplikovat, ale v tuto chvíli zůstaneme u přáni a snů.

Není nic jednoduššího, než před spaním si promítat v hlavě film o tom, jaké je to mít splněné přání. A cítit ten  pocit jako kdyby to bylo už teď, cítit tu vášeň, tu pohodu a cokoliv co k tomu snu za pocity náleží, takže třeba i bezpečí, lásku, radost, harmonii, nebo klid..

 Pokud má někdo přáni týkající se  bydlení, tak si může představovat situaci jak staví, nebo kupuje dům. Může si představovat, že u domu je velký bazén s osvětlením a přístřeškem. Je zabezpečený pohybovými senzory, kvůli bezpečí dětí...

 A takhle si můžeme představovat místnost po místnosti, od barvy střechy, přes omítku, dále pak kachličky, interiér, exteriér a třeba i pokojové rostliny....   

Představujeme si situace a okolnosti vždy v přítomném čase.  

Po určité době, se dostaví efekt, že při přemítání svých snů před spaním, se člověk dostane do fáze, kdy o svém snu přemýšlí ve dne, o volném čase a čím více nad svým snem přemýšlí, tak se začnou vynořovat myšlenky, jak začít realizovat svůj sen.

Příští článek bude o zákonu přitažlivosti, vysvětlím proč si přát a vizualizovat v přítomném čase. 

Potěší mně, když mi napíšete do komentářů váš sen, nebo přání. Můžete to brát jako malé cvičení :-))

  - Já si poslední dobou sním nad tím, jak mi roste návštěvnost na blogu. Jak si díky blogu utřiďuji svoje myšlenky a zkušenosti. A daří se! :-)

_______________________________________

NOVINKA!

Přidal jsem plugin pro sociální síť Facebook.

Tolerovat nebo umožňovat?

Posledních pár let neustále slýchávám, že se musíme učit toleranci. Tolerovat menšiny, tolerovat partnery, tolerovat společnost, tolerovat různé filosofie, atp....

Je to dobře?

Když nad tím přemýšlím, tak na samotné toleranci nic špatného nemusí být. Do té doby, než začne zasahovat do naších vnitřních pocitů. A to většinou tolerance způsobuje. Zasahuje do vnitřních pocitů. Pocitů negativních, což ve vztahu podle mně jsou hřebíky do rakve, jak se obrazně říká. 

Když tolerujeme, tak záměrně dovolujeme určité skupině, člověku nebo myšlence projevovat se. Ale na náš vlastní úkor. Často vznikají vnitřní úzkosti a jiné nepříjemné situace. Tolerujeme, když manžel chodí často s přáteli na pivo. Tolerujeme, když manželka utrácí za věci, které nemusejí být zrovna vhodné v aktuální situaci.. a takhle bychom mohli pokračovat....

Domnívám se, že dlouhodobá tolerance může být špatná. Když něco dlouhou dobu potlačujeme, tak to vytváří v nás odpor. A z tohoto odporu často vznikne úplný opak tolerance. Může to být rasismus, xenofobie a tak podobně.. 

Když čtete tento odstavec.. promítněte si ve svých myšlenkách koho a co tolerujete a jaké emoce při tom pociťujete...

Co s tím?

Ještě jednou opakuji, že tolerance je fajn věc. Ale z dlouhodobého hlediska je nepraktická a vysilující. Nezapomínat taky na fakt, že tolerancí dáváme taky sami sobě možnost a čas přehodnotit jestli je to dobré, nebo špatné pro nás.

Má rada

Každý jsme jedinečná bytost, všichni jsme dokonalí a zároveň nedokonalí. Záleží jen na nás, co si vybereme. Vždy budeme mít svou pravdu, která je pravdivá.

Takže, když přijde chvíle, kdy se rozhodneme tolerovat, tak tolerujme, ale abychom se více a dále posunuli vpřed, tak můžeme použít další stupeň tolerování, ale již to nebude tolerování, ale pocit umožňování druhým bytostem se projevovat. Jak na to?

Z mé vlastní zkušenosti se mi nejvíce osvědčil způsob, kdy si představím, že jsem v akváriu, a  v myšlenkách se vědomě odpojuji od té události(i toho,koho se to týká), kterou v ten moment toleruji. Přestávám cítit, že se mi to nějakým způsobem dotýká. Naopak představuji si situaci, kdy jsem v kůži toho druhého, který páchá věc, kterou toleruji. 

Díky tomuto cvičení často vidím větší vnitřní rozhled. Vidím ten problém z jiného úhlu.

 A na závěr si představím, že on tvoří svoji realitu a já svoji. Důležité je si připomenout tento fakt.

Zamyšlení na závěr

Podle zákona přitažlivosti víme, že co vysíláme, to přitahujeme.

Chceme tolerovat druhé, abychom u druhých byly tolerování?
      Já osobně bych byl radši, kdyby mi druzí umožňovali být tím, kým jsem, jak kdyby mně tolerovali :-))