středa 20. března 2013

Sny a přání

Původním záměrem bylo napsat článek o tom, jak si splnit své sny a přání. Ale po chvilce uvažování, co všechno bych k tomu mohl napsat, které techniky používám, které znám jen z vyprávění, nebo z knih mně dovedlo k tomu, že kdybych se rozepsal, tak by to v konečné fázi nebyl článek, ale dost možná by to byla kniha.

Je pravdou, že jednoho dne bych rád napsal knihu. Je to mým přáním, ale momentálně se chci věnovat pouze článkům směřovaným na tento blog.

Rád bych psal toto téma na vícero částí.

Osobnostně-duchovní rozvoj by měl být postupný. Pozvolna vstřebávat myšlenky a rozvíjet je o osobní zkušenosti.

Sny a přání


Každá lidská bytost na téhle krásné planetě, má své sny,přání a touhy. Je jedno jestli je to dítě, dospívající, dospělý člověk, senior, nebo člověk s duševním či fyzickým handicapem. 

Řekl bych, že máme tři druhy snů a přání. Krátkodobé, dlouhodobé a fantazie.

Krátkodobé sny a přání

 To jsou přání, které vznikají v náhlé potřebě něco vyjádřit nebo mít.

 Často ve finančních věcech se objevují krátkodobé touhy. Například finanční problémy vyvolávají pud sebezáchovy a ten vyvolá mít touhu a přání mít více peněz. Často směřováním myšlenek v nepříznivých finančních situacích vede lidi k půjčce, která nemusí být výhodná.

Kdokoliv onemocní chřipkou, tak si přeje rychle uzdravit.

Člověk, který miluje a láska není opětována, si přeje mít opětovanou lásku.

...

Dlouhodobé sny a přání

To jsou sny a přání, u kterých předpokládáme, že je budujeme nějaký čas, než se vyplní. 

Začínající podnikatel si přeje mít úspěšnou firmu.

Mladý manželský pár si přeje mít rodinnou pohodu, ještě hodně dlouhou dobu po svatbě.

začínající kulturista si přeje být kulturistou.

Někteří prostorově výrazní lidé si přeji být méně prostorově výrazní.

...

Fantazie

Většinou jsou to myšlenky, jak by to bylo, kdyby určité věci byly tak, či onak, ale jsou to pouze představy, které zlepší náladu. Většina lidí používá fantazii před spaním, ve vaně, nebo třeba ve škole.

Představy o výhře v jackpotu.

Představy o muži  nebo ženě svých snů.

...


Vizualizace

V prvním článku o snech a přáních, bych se chtěl zmínit o prvním kroku. Nejdůležitějším kroku k plnění přaní.

Vizualizace.

Proč nejdůležitější?

 Proto, že znát svá přání je nejdůležitější předpoklad k tomu, jak si splnit přání, po kterých toužíme.
 Spousta lidí má sny, ale když se jich zeptám jaký mají sen, tak se zamyslí a neví co odpovědět, možná se jen stydí o svých snech mluvit, kdyby se jim náhodou nevyplnily :-)

Vizualizace je technika se širokou škálou uplatnění. Dá se v podstatě na cokoliv aplikovat, ale v tuto chvíli zůstaneme u přáni a snů.

Není nic jednoduššího, než před spaním si promítat v hlavě film o tom, jaké je to mít splněné přání. A cítit ten  pocit jako kdyby to bylo už teď, cítit tu vášeň, tu pohodu a cokoliv co k tomu snu za pocity náleží, takže třeba i bezpečí, lásku, radost, harmonii, nebo klid..

 Pokud má někdo přáni týkající se  bydlení, tak si může představovat situaci jak staví, nebo kupuje dům. Může si představovat, že u domu je velký bazén s osvětlením a přístřeškem. Je zabezpečený pohybovými senzory, kvůli bezpečí dětí...
 A takhle si můžeme představovat místnost po místnosti, od barvy střechy, přes omítku, dále pak kachličky, interiér, exteriér a třeba i pokojové rostliny....   

Představujeme si situace a okolnosti vždy v přítomném čase.  

Po určité době, se dostaví efekt, že při přemítání svých snů před spaním, se člověk dostane do fáze, kdy o svém snu přemýšlí ve dne, o volném čase a čím více nad svým snem přemýšlí, tak se začnou vynořovat myšlenky, jak začít realizovat svůj sen.


Příští článek bude o zákonu přitažlivosti, vysvětlím proč si přát a vizualizovat v přítomném čase. 

Potěší mně, když mi napíšete do komentářů váš sen, nebo přání. Můžete to brát jako malé cvičení :-))
  - Já si poslední dobou sním nad tím, jak mi roste návštěvnost na blogu. Jak si díky blogu utřiďuji svoje myšlenky a zkušenosti. A daří se! :-)

_______________________________________
NOVINKA!
Přidal jsem plugin pro sociální síť Facebook.


středa 6. března 2013

Tolerovat nebo umožňovat?

Posledních pár let neustále slýchávám, že se musíme učit toleranci. Tolerovat menšiny, tolerovat partnery, tolerovat společnost, tolerovat různé filosofie, atp....

Je to dobře?

Když nad tím přemýšlím, tak na samotné toleranci nic špatného nemusí být. Do té doby, než začne zasahovat do naších vnitřních pocitů. A to většinou tolerance způsobuje. Zasahuje do vnitřních pocitů. Pocitů negativních, což ve vztahu podle mně jsou hřebíky do rakve, jak se obrazně říká. 
Když tolerujeme, tak záměrně dovolujeme určité skupině, člověku nebo myšlence projevovat se. Ale na náš vlastní úkor. Často vznikají vnitřní úzkosti a jiné nepříjemné situace. Tolerujeme, když manžel chodí často s přáteli na pivo. Tolerujeme, když manželka utrácí za věci, které nemusejí být zrovna vhodné v aktuální situaci.. a takhle bychom mohli pokračovat....

Domnívám se, že dlouhodobá tolerance může být špatná. Když něco dlouhou dobu potlačujeme, tak to vytváří v nás odpor. A z tohoto odporu často vznikne úplný opak tolerance. Může to být rasismus, xenofobie a tak podobně.. 

Když čtete tento odstavec.. promítněte si ve svých myšlenkách koho a co tolerujete a jaké emoce při tom pociťujete...

Co s tím?

Ještě jednou opakuji, že tolerance je fajn věc. Ale z dlouhodobého hlediska je nepraktická a vysilující. Nezapomínat taky na fakt, že tolerancí dáváme taky sami sobě možnost a čas přehodnotit jestli je to dobré, nebo špatné pro nás.

Má rada

Každý jsme jedinečná bytost, všichni jsme dokonalí a zároveň nedokonalí. Záleží jen na nás, co si vybereme. Vždy budeme mít svou pravdu, která je pravdivá.

Takže, když přijde chvíle, kdy se rozhodneme tolerovat, tak tolerujme, ale abychom se více a dále posunuli vpřed, tak můžeme použít další stupeň tolerování, ale již to nebude tolerování, ale pocit umožňování druhým bytostem se projevovat. Jak na to?

Z mé vlastní zkušenosti se mi nejvíce osvědčil způsob, kdy si představím, že jsem v akváriu, a  v myšlenkách se vědomě odpojuji od té události(i toho,koho se to týká), kterou v ten moment toleruji. Přestávám cítit, že se mi to nějakým způsobem dotýká. Naopak představuji si situaci, kdy jsem v kůži toho druhého, který páchá věc, kterou toleruji. 
Díky tomuto cvičení často vidím větší vnitřní rozhled. Vidím ten problém z jiného úhlu.
 A na závěr si představím, že on tvoří svoji realitu a já svoji. Důležité je si připomenout tento fakt.

Zamyšlení na závěr

Podle zákona přitažlivosti víme, že co vysíláme, to přitahujeme.

Chceme tolerovat druhé, abychom u druhých byly tolerování?
      Já osobně bych byl radši, kdyby mi druzí umožňovali být tím, kým jsem, jak kdyby mně tolerovali :-))







čtvrtek 14. února 2013

Valentýn a Město andělů

Jelikož dnes máme svátek svatého Valentýna, tak jsem se rozhodl pro odpočinkový článek. Bez podstatných informací. :-)


Já a Město andělů(film)

Osobně nejsem zastáncem komerčních svátků v jakékoliv podobě. Jsem názoru, že si můžu udělat svátek kdykoliv a kdekoliv podle momentálního naladění. Chápu, že spousta lidí tenhle svátek uznává, byť je to propagované a komercionalizované.
 Pro mě vždy svátek Valentýna se konal při určitém výročí milostného vztahu. Přeci, datum výročí je pro mně vnímán mnohem silněji. Vnímám tu etapu. Je to jen 'Naše datum'.

Dneska to zatím vypadá tak, že i já podlehnu tomuto svátku, přeci, když máme někoho rádi a vidíme na té osobě, že by jí to potěšilo, tak proč ne. Její radost se pak přenese na nás :-)

Na večer jsem vybral film Město andělů. Nádherný film. Romantický i hloubavý. 

V komentářích se podělte se mnou, co budete dnes dělat vy, co ve vás vzbuzuje dnešní svátek. Každá inspirace se hodí :-)) 

středa 13. února 2013

Uvolňování emocí

Občas každý má v sobě pocity, které nedává znát, nechává si je pro sebe. Většinou z morálních zásad společnosti, nebo jen proto, že se bojí projevit danou emoci. Byť jen z důvodu emocionální ochrany své osoby.

Ať je to z jakéhokoliv důvodu, může se z emoce, která je zadržovaná, stát časovaná bomba. Která čeká na  výbuch.
Můžeme foukat do nafukovacího balónu jak dlouho chceme, ale po určitém nafouknutí praskne..

Zadržování pocitů

Vede k výbuchu, zlosti, žárlivosti i k depresi. Spustí se pojistka, která okamžitě začne přebývající energii dané emoce uvolňovat.

K velké hádce mezi dvěma lidmi dochází většinou až za nějaký čas, kdy malá nedorozumění, která jsme tolerovaly, přestanou být tolerovány, ale i přesto se snažíme tolerovat, i když nás to vnitřně deptá.. po určitém deptání, stačí opravdu malá věc a z hlouposti, která v normálním pojetí by nic nevyvolala, se může stát velký třesk, kdy se nahromaděná energie uvolní..

Nemusí nutně znamenat, že hádku musejí vyvolávat oba dotyční, kteří se hádky účastní. Občas je zodpovědná jen jedna strana. Osoba může být dlouhou dobu frustrována a výboj energie schytá nejbližší člověk, který za tu frustraci nemůže.    

Teď bych se rád zaměřil na zadržování tzv. pozitivních emocí. 

Láska. Pro většinu lidí krásný pocit. Ale co když chceme uvolňovat lásku dotyčné osobě, která není ochotná lásku od nás přijat? Zkoušíme různé možnosti, přemýšlíme.. láska v nás roste.. je v celém těle, především v hlavě a myšlenkách, takže se rozrůstá, ale žádný ventil nepomáhá.. Tělo tedy začne reagovat na danou situaci.. Vznikají další emoce.. Úzkost, nepochopení a někdy deprese.. Energie se začíná odplavovat většinou slzami.. 

Uvolňování emocí


Když se hromadí vztek v těle? Nejlepší je ho vymlátit. Třeba do polštáře, boxovacího pytle, nebo si jít  zastřílet na střelnici.

Když se hromadí v těle láska, když není opětována? Zaměřit jiný objekt lásky, třeba ji přesunout k sobě. Dopřát si masáže, zajít do oblíbené galerie, tvůrčí činnosti jako je kreslení, zpěv, skládání básní nebo cokoliv jiné.

Když se hromadí v těle strach? Meditujte, nebo si popovídejte s blízkou osobou.

Závěrem


Žádná emoce by se neměla dostat do extrému. Pokud se dostane do toho nejvyššího, což je deprese, tak doporučuji  začít po emoční stupnici pozvolna stoupat nahoru. Prvním indikátorem zlepšení je ten, že se dostanete z deprese (což je směřování energie do sebe) ke vzteku(což je směřování ven), tahle fáze pak přejde a pokračuje se přes negativismus, lhostejnost, nadějí až k radosti. Radím vám, že ve fázi dva se nenechte nikým odradit, že zloba by se měla potlačovat. Nepotlačovat,vrátilo by vás to zpět k depresi..

V každém případě, při nezlepšení v rozmezí maximálně deseti dnů od propuknutí deprese, neváhejte a kontaktujte lékaře nebo terapeutickou pomoc.  
V případě vyskytnutí sebevražedných myšlenek okamžitě vyhledejte odbornou pomoc.






úterý 12. února 2013

Víra, myšlenky a činy

Víra má mnoho podob. Většinou ve spojení s tímto výrazem si představíme (a)sympatii k nějakému náboženství, něčemu co je mezi nebem a zemí, něco k čemu se uchylujeme, když je nám smutno, nebo když cítíme, že svět je nespravedlivý, nebo naopak, když je nám euforicky dobře a s vděčností děkujeme, vyléváme si srdce, tam někam nahoru..

Při tom víra nemusí nutně znamenat něco duchovního, může to být prosté přesvědčení. I ateista, který je přesvědčen, že není nic mezi nebem a zemí, má víru, že není.
Dnes nebudeme rozebírat, zda je to dobře nebo špatně, protože ať věří člověk čemu chce, tak je to dobře, sám si přitahuje zkušenosti, které chce prožívat na základě svých myšlenek a vibrací, ve kterých věcech se jeho duše, osobnost, nebo mysl rozhodne rozvíjet..

Víra, myšlenky a činy... 

Tyhle tři aspekty spolu souvisí.

Když něčemu uvěříme-dosáhneme stavu přesvědčení, dostává se nám to do podvědomí. Od raného věku jsme uvěřili různým myšlenkám nespočet krát. I když někdy se pak ukázaly jako chybné nebo mylné.. a tohle občas může v nás vyvolat neplechu. Často se to projevuje, že v určitých chvilkách se nedokážeme rozhodnout, jsme zmatení a potřebujeme delší čas na rozmyšlení. Váháme. A někdy radši necháme za nás někoho rozhodnout.

Přesvědčení v nás taky vyvolává různé druhy myšlenek a očekávání.

Někteří uvěřili myšlence, že peníze jsou špatné a podle toho jednají, ale zároveň je chtějí, protože jsou potřeba k životu, naplňování osobních a jiných tužeb.. z tohoto chaosu vzniká čin, který známe jako třeba nepřejícnost, závist...

(Takovej film Titanic, kteří určitě všichni znáte, je příkladem manipulace a negativním programování podvědomí. Bohatí špatní a chudí dobří- Rose, bohatá a znuděná. Jack, chudý, ale užívá si života. Mohl bych pokračovat dalším filmem třeba Avatar atd atd.. ).

Je spousty metod, jak programovat svoje podvědomí, nicméně méně zkušeným to nedoporučuji. Možná jednu metodu a to metodu pozitivních afirmací. To jsou pozitivní výroky, které několikrát za sebou opakujeme v přítomném čase, a samozřejmě u toho prožíváme patřičný pocit. Myšlenky bez pocitů nemají efekt. Např. 'Mám se rád, a proto přijímám hojnost ve všech oblastech života' a samozřejmě prociťujeme sebelásku a hojnost jako kdybychom všechno měli teď.
 Ale o afirmacích si řekneme někdy příště.

V rekapitulaci bych chtěl zmínit, že sledování filmů není špatné, já osobně miluji filmy, ale trošku nad věcmi přemýšlet neuškodí, než něco přijmeme, nebo uvěříme. V co uvěříme, tak podle toho i žijeme. Titanic z pohledu diváka působí romanticky, ale být v jejich kůži.. a zemřít vám potencionální partner.. to není moc romantické. Doufám, že jsem vás moc neodradil, jen trochu postrčil k přemýšlení.





pondělí 11. února 2013

Překonavání chyb minulých

Chtěl bych na začátek poděkovat za veškeré komentáře a emaily, které jsem obdržel. Je povzbudivé po tak krátkém čase fungování blogu vidět zpětnou vazbu a zájem o čtení mých příspěvků.

Díky zpětné vazbě vím, na co se dnes zaměřit a o čem psát.
Z reakcí na mé články jsem usoudil, že většina chce a usiluje o to být šťastným, ale brání jim v tom pocit viny nebo neustále přemítání  chyb minulých, které se staly, ale už nenávratně patří minulosti..

Rozeberme si tedy, co znamená slovní spojení ''udělal/a jsem chybu''.
Je to stav mysli a pocitů po určitém činu, kdy náš mozek ukládá informace a pozpátku hodnotí danou situaci. Situaci, která se stala, ale nepřinesla nám kýžený pozitivní výsledek, možná ta situace přinesla pocity studu, smutku, nebo zklamání sebe sama z reakce...

Z výroků a pocitů ''udělal/a jsem chybu'' pak může vzniknout sebeobviňování a nejhorší forma, která může vzniknout je forma trestání sama sebe. Vznikají myšlenky a pocity, že nemůžete jít dál dokud tu chybu, která se stala v minulosti, která už v přítomnosti není, nenapravíte.. a to je ten pocit, proč nemůžete být šťastní. Dobrovolně se trestáte..

A strach, že uděláte chybu (myšlenka na budoucnost), jen posílí zkušenost z minulosti.

Při práci s tímto vnitřním problémem doporučuji :

  • Přijmout fakt, že se chyba stala.
  • Pojmenovat chybu. Co přesně, s kým a kde.....
  • Příjmout ponaučení z chyby, každá chyba nás rozvíjí.
  • Uvědomit si, že se to stalo v minulosti.
  • Odpustit sám sobě, popřípadě se omluvit osobě, u které jste se chybovali.
  • Příjmout fakt, že v moment chybování jste reagovali tak, jak jste v danou chvíli reagovat dokázaly nejlépe
  • Neřešit více chyb najednou, vždy po jedné.
  • Zaměřit se na přítomnost a být v harmonii sám se sebou (být v harmonii znamená i předcházet potencionálnímu chybováni). 



K tomuto článku doporučuji tohle video, které se problematikou více zabývá:




neděle 10. února 2013

Hledáte se? Nalézáte v sobě talenty a přednosti?

Často slýchávám,  že je důležité nalézt sám sebe. Jak je důležité nalézt sám v sobě talenty a přednosti. A taky nalézt nedostatky, které nás blokují a díky kterým se nám nedaří, tak jak by mohlo. Někdy když si pročítám stránky zaměřené na osobnostní růst, tak přemýšlím jestli tohle je potřeba. Potřeba být dokonalým. Potřeba pořád se vyvíjet. Potřeba něco dělat.

Když nad tím tak přemýšlím,  přemýšlím o tom, jaké sám mám nedostatky, co musím udělat, co se musím naučit, jakou bych měl mít povahu.... STOP.

Tohle bych určitě neměl cítit. Některé rady a techniky mohou být nápomocné to ano, ale vše potřebuje svůj čas. Navíc zaměřováním se na věci, které nechceme, nebo se nám nelíbí, tak to vše jen vlastně posilujeme.

Vývoj rozvíjení osobnosti by měl být pomalý s dostatkem odpočinku pro vstřebávání informací. Nevidím nic špatného, když lidi odpočívají, kouknou na nějakou americkou komedii, kde se uvolní a vypnou. Vždyť žijeme ve světě plném informací a na chvilku když se zastavíme. Odpočineme si, tak nám půjde všechno lépe. Nazval bych to takovou tou pasivní meditací.

Někteří využívají tolik technik od programování podvědomí, pozitivní afirmace, vizualizace, ..... , ale nejvíce fascinující na tady tomto je to, že tihle lidé většinou chtějí něčeho dosáhnout, ale když přijde na věc, když už by mohly udělat ve svém životě zvrat, tak se objeví slovní věta ''nemám čas''. Popravdě ani se nedivím, že není čas k akci :-)

Závěrem bych chtěl říct, že osobnostní rozvoj je důležitý, ale důležitější je pořádný odpočinek. Zaměřováním se na minulé chyby, to se nic nevyřeší. Vyřešit se dají, když budete v přítomnosti a v harmonii sami se sebou (tím pádem jim budete i předcházet), takže ano, zase jde o soustředění se na přítomnost. Když hledáte ukryté talenty v sobě, zaměřit se opět na přítomnost, v čem jsem teď dobrý? Co mne teď baví, uspokojuje...? Za rok to budou zase třeba jiné talenty, které můžete vylepšovat, nebo jen něco přibude nebo ubude.

Všichni jsme v tomto okamžiku dokonalí. Mějte sami sebe rádi.. zdravá sebeúcta a sebeláska je klíč, který otvírá další dveře. :-)

A ten kdo tvrdí, že nejste dokonalí, tak projektuje jen svou nedokonalost, kterou k sobě cítí.













sobota 9. února 2013

Jsme průměrem pěti lidí, se kterými trávíme nejvíce času

Na první pohled si možná nikdo z nás nechce přiznat, že bychom byli ovládání někým jiným, jak sami sebou.. A ještě k tomu, abychom se srovnávali s dalšími lidmi. Ale teď vážně. Kterých pět lidí je vám nejbližších a  zároveň trávíte s nimi nejvíce času? (nemusí nutně znamenat trávit spolu čas fyzicky, ale třeba v myšlenkách, virtuálně, atp).

Ve většině publikacích a článcích, které jsem četl, se vyskytuje právě tady ta číslovka- pět. Dle mého názoru bych to spíše přejmenoval na 4+1. Co mne k tomu vede?
Plus jednička je aktuální  partner (manžel). Nebo to klidně může být i ex partner (manžel), pokud jste na něj myšlenkovitě připoutáni.
Jednička bohužel často bývá obměňována a nahrazována za jinou jedničku, takže se průměr opět promění. Buď k lepšímu nebo horšímu, v některých případech, to zůstane stejné.

Má osobní zkušenost vypovídá o tom, o čem píšu. Donedávna jsem byl fixovanej (myšlenkovitě) na svou bývalou lásku. Naštěstí tahle doba zmizela, a objevila se v mém životě velmi zvláštní osobnost, plná ambicí s plno aktivitami. A to samozřejmě vyvolalo reakci tu, že se mé vnímání určitým druhem zvýšilo k aktivním činnostem. Dlouhou dobou jsem chtěl psát blog, ale nějak nebyl čas, možná chyběla ta správná vášeň. Teď vše potřebné k tomu mám. :-)


K tomuhle článku doporučuji tohle video, kde naleznete více informací :





pátek 8. února 2013

Žít životem živoucím?!

Wau! Tak je to tady, právě píši svůj první článek v mém prvním blogu, cítím nadšení a chuť se připojit ke skupině bloggerů, kteří vyplňují virtuální prostor zajímavými myšlenkami, nápady, zkušenostmi a informacemi všeho druhu.

Žít životem živoucím?!

- Jednoznačně ano!

Ale co to znamená? Když svým přátelům, známým a méně známým lidem položím tuhle otázku, tak jedna část kroutí hlavou a řečí těla dávají znát, že neví, co si představit a tak odpovídají, že neví..
Další část skupiny, odpovídá ano, ale... (může to být živější, lepší až... dostudují, najdou jinou práci, nebo až vyhrají ve sportce ).
Třetí část skupiny, ta menší skupina, odpovídá, že žijí. Jsou to osobnosti plného optimismu a zažívají vnitřní radost, která z nich  přímo vyvěrá napovrch.

Je v celku jedno, v jaké skupině lidí se nacházíme, každý žije životem živoucím, každý z nás reaguje na podměty v danou chvíli nejlépe jak umí.

Jak zesílit pocit a utvrdit se v žití života živoucího?

Klidně teď hned! Názorný příklad je tady a teď.. přesně tak, vynechejme vzpomínky na minulost, vynechejme naše naděje směřující k budoucnosti..

Právě teď píši článek, soustředím se na aktuální činnost, soustředím se na aktuální radost z toho, že píši, předávám své myšlenky do psané formy, do formy, kterou právě teď čtete, působí mi to další radost, protože vím, že právě ta osoba, která si čte tenhle článek, věnuje mi svou přítomnost, sama si uvědomuje tuhle přítomnost a začíná chápat souvislost mezi žitím života živoucího a přítomným okamžikem...

Když se soustředíme na přítomnost.. tak nemůžeme být smutní a prožívat negativní pocity, jsme ve stavu vychutnávání a hlavně projevování přítomné přítomnosti. Znáte ten pocit, když jste s přáteli a všichni okolo se bavíte, necháváte se unášet proudem pohody.. 
Někdo může namítnout, že i v přítomném prožívání lze být v negativní náladě, například po rozchodu s partnerem.. Ano, má částečnou pravdu,  ale jde o nasměrování toku naších myšlenek, sebeúcty... ale tohle si necháme na jiný článek.